Státní, trvale udržitelný sociální blahobyt se nevyvedl, ekonomové varují před dluhovou pastí, kde hrozí, že občané již nebudou schopni státní dluh splatit. Zvolená vláda situaci vyhodnotila jako vážnou, rozhodla, že dál nelze pouze hledat a navrhovat občanům pohodlnou cestu ke splácení dluhu, ze kterého se od převratu 1989 nepodařilo splatit ani korunu, ale že již musí reagovat a omezit státní příděly svým občanům. Sleduje logický záměr, že je lepší nečekat na rozhodování Mezinárodního měnového fondu (jako je tomu v Řecku), ale svým vlastním programem omezit veřejné výdaje.

Rozhodnutím vlády nezvyšovat státní dluh se cíle odborářských bossů, slibující členstvu trvalé zajištění blahobytu sociálního státu, vzdalují. V atmosféře hledání státních úspor musí aktivity odborářských centrál nutně vyvolávat racionální pochybnosti o jejich smyslu. Odborářská věrchuška tak musí dokazovat prefabrikováním falešných představ, že celá tíže boje o trvale udržitelný blahobyt sociálního státu spočívá právě na odborářských centrálách a to s větším významem, než poskytuje sama strana sociální demokracie.

Žijeme v parlamentní demokracii, zvolili jsme ve svobodných volbách zástupce, svěřili jim své osobní politické preference a zvolená parlamentní většina vládne.  Vládne, jak umí, a jak se ve vládní koalici dohodla a občané musí ponechat do příštích voleb svým zvoleným představitelům pracovní prostor a klid. Svobodná, legální činnost vlády je zaručena ústavou a stát ji musí garantovat.